Rozpouštěcí žíhání
Při obrábění austenitických korozivzdorných ocelí může dojít k nežádoucím změnám ve struktuře materiálu, které mohou negativně ovlivnit jeho vlastnosti.
Oceli se specifickým složením legujících přísad se nazývají austenitické oceli, protože při (pomalém) ochlazování vytvářejí tzv. austenitickou strukturu, která dodává materiálu určité vlastnosti, jako např. vysokou odolnost proti korozi, velmi vysokou houževnatost a dobrou svařitelnost.
Pokud však chlazení probíhá příliš rychle, mohou v případě určitých legujících přísad vznikat nežádoucí krystaly jiných fází (např. feritu), které se již nerozpustí.
Např. při svařování některých austenitických ocelí probíhá ochlazování svařovaných oblastí tak rychle, že vzniklé feritické krystaly nemají dostatek času na to, aby se přeměnily zpět na austenitickou strukturu. V těchto oblastech má pak obrobek odlišné vlastnosti, např. houževnatost nebo odolnost proti korozi.
Tomu zabraňuje rozpouštěcí žíhání. Při tomto procesu se obrobek zvlášť ohřeje na vhodnou teplotu (u ocelí přibližně mezi 1020 a 1080 °C), při níž se zachová jeho mechanická pevnost, ale krystalická struktura se může přeměnit zpět na austenitickou. Tato teplota se udržuje dostatečně dlouho, aby se nežádoucí feritická struktura rozpustila a přeměnila na austenitickou.
